Barvy, jas či vyvážení bílé. To vše výrobci nastavují jen na přibližné hodnoty, v důsledku čehož není obsah zobrazován správně. Jediné řešení spočívá v kalibraci, kterou lze realizovat hned několika způsoby. V následujícím článku si proces kalibrace náležitě popíšeme, podíváme se na různé metody a povíme si, který postup je nejvhodnější zrovna pro vás.
Existuje hned několik důvodů, proč většina monitorů obsah nezobrazuje správně. V první řadě je třeba si uvědomit, že každý displej je naprostým unikátem a ani dva kusy stejného modelu proto nemohou být identické. Z tohoto důvodu by výrobce musel kalibrovat každý jednotlivý monitor zvlášť, což je možné přinejlepším u některých prémiových modelů.
Dalším problémem jsou světelné podmínky lišící se v prakticky jakémkoliv prostředí. Světlo charakteristické pro daný prostor totiž ovlivňuje vnímání daného obrazu, a monitor by tak měl být kalibrován teprve na místě, kde bude zákazníkem užíván. Kapitolou samou o sobě jsou monitory vystavené v některé z provozoven. Prodejny totiž bývají silně osvětleny a displeje jsou tomu přizpůsobeny vyšším jasem, výraznějším kontrastem či sytějšími barvami. Po nákupu takového produktu se proto úprava veškerých parametrů stává naprostou samozřejmostí.
Obsah
Hardwarová a softwarová kalibrace
Co je kalibrace monitoru?
Jak naznačil již samotný úvod, cílem kalibrace je upravit parametry monitoru takovým způsobem, abychom získali správné zobrazení celého obrazu. Ona „správná“ podoba přitom odkazuje na některý z existujících standardů, který říká, jak mají barvy a jiné obrazové vlastnosti vypadat. Zkalibrujeme-li monitor ke stejnému standardu jako to udělali i tvůrci digitálního obsahu, uvidíme jejich dílo stejně jako ho viděli oni (naše monitory budou zobrazovat shodně).
Oním standardem je některý z barevných gamutů, přičemž gamuty se mezi sebou liší zejména různým rozsahem barev. Běžní uživatelé si zpravidla vystačí s nejrozšířenějším standardem sRGB, který je využíván také ve všech webových stránkách. Některá profesionální odvětví nicméně preferují jiné gamuty, a například AdobeRGB je díky širšímu rozsahu barev hojně využíván ve fotografii. Při volbě gamutu musíme zohlednit také schopnosti našeho monitoru. Jen těžko bychom mohli chtít kalibrovat ke standardu, jehož barvy náš monitor není schopen ani fyzicky zobrazit.
Zkalibrovaný monitor přitom nemusí mít hezčí obraz s například vyšším kontrastem či sytějšími barvami. Vizuálně atraktivní obraz si totiž každý uživatel představuje trochu odlišně a výsledek by proto odpovídal spíše individuálním preferencím. Záměrem kalibrace monitoru je naopak dosažení shodného zobrazení na všech monitorech se stejným standardem. To nám umožní vidět hry, filmy či webové stránky přesně tak, jak to zamýšleli i samotní tvůrci.
Výsledkem některých způsobů kalibrace bývá tzv. barevný profil. Jedná se o soubor s příponou .icm nebo .icc, který obsahuje všechna potřebná data. Informace z tohoto profilu následně využívá samotný počítač, a jeho změna proto vede ke změně zobrazení veškerého obsahu. Přehled o používaných profilech s možností jejich změny nabízí Správa barev operačního systému.
Nutno dodat, že kalibrace rozhodně není jednorázovým procesem. Vedle již zmíněné potřebné kalibrace po přemístění monitoru je třeba zohlednit také postupnou degradaci elektronických součástek. Řeč je zejména o podsvícení, které v průběhu stárnutí mění i celkový obraz. Situaci naštěstí není nutné řešit pořízením nového monitoru, provést totiž stačí novou kalibraci. Dle renomované společnosti Adobe bychom pak monitor měli kalibrovat alespoň jednou měsíčně.
Stažení barevného profilu
Vlastnoruční kalibraci se lze se do jisté míry vyhnout. Přímo výrobci totiž nabízejí barevné profily určené konkrétním modelům monitoru, které bývají dostupné na přiloženém disku či oficiálních stránkách příslušené společnosti. Barevné profily pro konkrétní modely monitorů dokonce nabízí i některé neoficiální stránky, které slibují lepší obraz, než jak tomu je u originální verze.
Barevný profil vytvořený pro daný monitor často bývá výrazně přesnější, než jak tomu je u „univerzálního“ profilu dostupného v operačním systému. Na straně druhé tato metoda ignoruje rozdíly mezi jednotlivými kusy identického modelu a zohledněny nejsou ani specifické světelné podmínky daného prostředí.
Příprava kalibrace
Než si ukážeme, jak kalibrovat monitor, podívejme se na několik základních kroků, které je třeba učinit před každým z následujících postupů.
- Monitor necháme spuštěný alespoň 30 minut.
- Rozlišení nastavíme na maximální hodnotu.
- Pomocí tlačítek na monitoru zobrazíme menu, nalezneme v něm možnost resetu do továrního nastavení (factory reset) a zvolíme ji.
- Zkontrolujeme, zda není aktivní některý specifický mód (noční režim, herní režim, lowblue režim, eco...) a případně tento mód rovnou deaktivujeme.
Zapotřebí může být také znalost postupů při úpravě jasu, kontrastu, rozlišení či vyvážení bílé, jak to popisuje článek Nastavení monitoru.
ČTĚTE TAKÉ: Nastavení monitoru
Kalibrace „od oka“
Ačkoliv grafici, fotografové a jiní profesionálové ke své práci potřebují dokonale zkalibrovaný monitor, běžní uživatelé si mnohdy vystačí s úpravami „od oka“. Samotná kalibrace pak místo sondy spoléhá na pozorování samotného uživatele, který veškeré parametry upravuje dle vlastního odhadu. Na výběr máme ze dvou základních postupů.
1. Nástroje operačního systému
Dva nejrozšířenější operační systémy, Windows a macOS, mají integrovány vlastní průvodce kalibrací. V nich je uživatelům zobrazena série obrázků, na základě kterých přizpůsobují nastavení monitoru takovým způsobem, aby dosáhli správného zobrazení dané předlohy. Průvodce kalibrací spustíme následovně:
Windows: V nabídce Windows vyhledáme spojení „Kalibrovat barvy displeje“. Alternativní metodou spuštění je stisknutí klávesových tlačítek Windows + R, přičemž do otevřeného okna zadáme „dccw“ (bez uvozovek).
Prostřednictvím průvodce postupně upravujeme hodnotu gamma, jasu, kontrastu a vyvážení bílé. Uživateli je nejdříve ukázáno správné zobrazení snímku, načež mu je předložen obrázek odpovídající aktuálnímu nastavení monitoru. Při sledování daného obrázku tak regulujeme aktuální parametr, dokud s výsledkem nejsme spokojeni. Úprava dané obrazové vlastnosti je možná buďto v samotném průvodci kalibrací, pomocí tlačítek na monitoru nebo s přispěním externí aplikace (např. Monitorian). V závěru celého procesu je možné také porovnání původního a nového nastavení, na základě čehož se rozhodneme, která varianta se nám líbí více.
macOS: Zde se postup kalibrace liší dle verze operačního systému. U nejnovějšího macOS 13 postupujeme následovně: Nabídka Apple > Předvolby systému > Monitory > Barevný profil > Vlastní > Přidat. Tímto způsobem vytvoříme nový barevný profil, který se následně automaticky použije. Využíváte-li starší verzi systému, použít můžete oficiální český návod zde.
2. Specializovaný web
Nejpodrobnější a také časově nejnáročnější kalibraci nabízí webová stránka http://www.lagom.nl/lcd-test/. Ta podobně jako nástroje operačních systémů dává k dispozici sadu referenčních obrázků, podle kterých upravujeme jednotlivé parametry obrazu. Na rozdíl od aplikace ve Windows jsou zde referenční obrázky umístěny na stejné stránce jako obrázek námi upravovaný, což porovnávání značně usnadňuje. Operační systém s danou webovou stránkou zároveň nikterak nespolupracuje a přítomny proto nemohou být ani žádné posuvníky. Veškeré úpravy tak leží především na fyzických tlačítkách daného monitoru.
Ke kalibraci našeho monitoru zároveň slouží jen vybrané pasáže. Některé přítomné obrázky jsou totiž určeny k testování vlastností monitoru jako je třeba doba odezvy nebo pozorovací úhly. V těchto případech na monitoru pochopitelně měnit nic nelze. Celá stránka je zároveň dostupná v angličtině a výstupem není ani barevný profil v podobě souboru.
Kalibrace pomocí sondy
Vedle zmíněných řešení existuje také „pravá“ kalibrace pomocí externí sondy neboli kolorimetru. Toto zařízení zpravidla bývá připevněno na samotný displej, přičemž uživatel dále postupuje dle instrukcí v programu daného výrobce. Při práci se sondou pokračujeme následovně:
- Nainstalujeme potřebný program. Nejčastěji jde o software výrobce dané sondy, který bývá dodáván zdarma.
- Spustíme program a sondu pomocí USB připojíme do počítače.
- Nyní je do programu nutné zadat námi preferované hodnoty jasu, kontrastu, gammy či vyvážení bílé. Cílem zmíněných parametrů je minimalizovat vliv našeho prostředí na finální obraz. Pracujeme-li například v přítmí, zadáme nižší požadovanou hodnotu jasu a kontrastu, čemuž se později přizpůsobí i barvy. Některé sondy jsou vybaveny senzorem okolního světla a výše zmíněné parametry proto zadají automaticky. Jiné sondy tento senzor nicméně nemají a hodnoty proto musíme uvést manuálně. V takovém případě lze doporučit:
- U vyvážení bílé při práci za denního světla zadáme hodnotu 6500K (D65). Pro tiskové účely však společnost Adobe doporučuje hodnotu 5000K (D50), která více odpovídá obrazu na bílém papíře. V případě hodnoty gammy odborníci radí zadat 2.2, ve velmi tmavých místnostech připomínající kino je pak vhodnější 2.4.
- U jasu (luminance) je vzorovou hodnotou 120 cd/m². Některé monitory nicméně místo jednotek svítivosti (cd/m²) zobrazují procentuální nastavení od 0 do 100 %. V takovém případě je třeba dohledat maximální svítivost našeho monitoru (např. 350 cd/m²) a vypočítat, kolik procent odpovídá doporučené hodnotě 120 cd/m².
- Nyní sondu umístíme na přední část monitoru, přesné místo je obvykle vykresleno samotným programem. Na zadní část monitoru položíme závaží, které sondu udrží na místě.
- V dalším kroku již program získává zpětnou vazbu od samotné sondy. Tento proces může proběhnout automaticky a daný program zbytek kalibrace provede samostatně. Ve druhém případě je nicméně uživatel instruován, aby měnil nastavení monitoru dle určitých ukazatelů, jejichž hodnota se mění na základě dat sondy. Tento krok slouží ke kalibraci barev monitoru při zohlednění v úvodu zadaných hodnot. Barvy následně odpovídají požadovanému standardu (např. sRGB).
- Výsledkem kalibrace pomocí sondy je barevný profil. Majitelé externí sondy by měli zvážit také kalibraci v různých podmínkách. To dává smysl zejména u kalibrace monitoru notebooku, neboť na notebooku můžeme pracovat v různých prostředích.
Hardwarová a softwarová kalibrace
Až překvapivě málo diskutovaný je rozdíl mezi hardwarovou a softwarovou kalibrací, který je přitom poměrně zásadní. Z hlediska vnitřního fungování je většina monitorů výrobcem zkalibrována „natvrdo“, a zákazník na interním nastavení již nemůže prakticky nic měnit. Následná kalibrace provedená uživatelem tak pouze vytvoří barevný profil s informacemi pro grafickou kartu. Zmíněný profil následně grafice říká, jaká data má do monitoru posílat, aby vše bylo zobrazeno správně.
Sám o sobě tedy monitor funguje stejně, oproti situaci před kalibrací jen přijímá odlišná data. Nevýhodou tohoto řešení je menší přesnost finálního zobrazení a také závislost na samotném počítači. Pokud bychom monitor připojili k jinému zařízení, výsledky naší kalibrace by zde vidět nebyly, jelikož barevný profil s příslušnými daty zůstal uložen v původním počítači. Barevný profil je nicméně možné přenášet jako samostatný soubor, takže jej s trochou úsilí můžeme přece jen nahrát i do jiných zařízení. Celý tento princip se nazývá softwarová kalibrace monitoru, jelikož do hardwaru samotného monitoru zasahováno není.
Hardwarová kalibrace naproti tomu využívá data sondy k úpravě fungování uvnitř samotného monitoru (dochází ke změně LUT tabulky). Výsledkem je nejen přesnější kalibrace, ale především uložení výsledků do čipu monitoru. To umožňuje připojení monitoru k jiným zařízením, aniž by ztratil svou nově nabytou schopnost zobrazovat již zkalibrovaný obraz. Ačkoliv i v tomto případě monitor využívá barevný profil, najdeme v něm pouze informace o používaném gamutu, zatímco instrukce o případném přemapování barev zde chybí. Hardwarová kalibrace je bohužel možná jen u některých profesionálních monitorů, jejichž cenovka je pochopitelně o to vyšší.
ČTĚTĚ TAKÉ: Jak vybrat monitor
ČTĚTĚ TAKÉ: Nastavení monitoru
Téma správného zobrazování je mimořádně širokou problematikou, kterou by bylo obtížné pokrýt i v několika samostatných článcích. V textu uvedeném výše jsme se vám proto pokusili předat alespoň základní informace a doprovodné postupy, se kterými byste si při základní kalibraci měli vystačit.